Víkend na čínském venkově a přeci pořád v Pekingu - Gubeikou (古北口)

Minulý víkend jsme plánovali trek na horu Wutai (五台山), ale počasí nám nepřálo, předpověď počasí hlásila déšť celý víkend a když mně by déšť nevadil, sama jsem nakonec uznala, že šlapat v dešti na třitísícovku může být nebezpečné. Zvolili jsme tedy plán B a to Velkou Čínskou zeď (ano opět).

Vybrali jsme čínskou zeď nedaleko vesnice (města) Gubeikou (古北口) s tím, že přenocujeme na jedné z místních farem. Gubeikou leží asi 110 km vzdušnou čarou od Pekingu přesně na hranici s provincií Hebei (河北).
Geografická poloha Gubeikou
Na cestu jsme se vydali v sobotu ráno z autobusového nádraží Dongzhimen (东直门) a jak je tady už zvykem, zasekli jsme se v zácpě. Do nedalekého města Miyun (密云) nám cesta trvala asi 2.5 hodiny. Nechtěli jsme ztrácet víc času a tak jsme se rozhodli pro černý taxík (black cab). Cesta taxíkem trvala asi další hodinu. Ten týpek, co nás vezl, byl takový typický vesnický ... no nebudu to rozpitvávat, prostě zblbnutý propagandou, na zrcátku měl červený přívěšek ve tvaru srdíčka a uvnitř fotku velkého Mao Ce-tunga ...
cesta černým taxikem v minivanu
Když jsme dorazili na místo, bylo asi 12:30. Přiznám se, že moje přestava o noci na farmě byla více než romantická, realita byla totiž úplně jiná. Čínská farma a čínský venkov je jeden velký kus betonu. Zrovna je období, kdy dozrává kukuřice, takže všude byla jen sama kukuřice. V Čechách, když přijede na vesnici, tak každý dům má zahradu a pole se obdělávají kus za vesnicí, ale tady kukuřičná pole byla nalepena hned na domy.
dorazili jsme na místo, tady přespíme

kukuřičné pole "nalepené" hned u domu
Spoustu farmářů nabízí "all inclusive" služby, tedy 3x jídlo a 1x noc za cenu 100RMB, tedy asi 400Kč, takže když jsme přijeli byl akorát čas oběda, který měla farmářka již připravený :)
oběd - kuřecí maso, tofu a zelenina
 Po obědě jsme se vydali na menší trek na nedalekou čínskou zeď. Bylo hrozné teplo a dusno, vlhkost vzduchu dosahovala 90%. Všichni jsme poměrně trpěli cestou nahoru, opravdu jsme se nadřeli, ale stálo to za to. Jakmile jsme vystoupali trochu výš, otevřel se překrásný výhled po okolí, všechno se zelenalo, mezi kopci se navíc táhla železniční trať, po které každou chvíli jezdili nákladní vlaky - připomnělo mi to tu počítačovou hru Transport Tycoon - přesně tak to totiž vypadalo.
na zdi je krásně - člověk občas prostě potřebuje vypadnout z rušného města
selfie musí být
Čínská zeď je opravdu magická a nikdy mě nepřestane bavit

nejvyšší bod
odpočíváme na jedné ze strážných věží
Zpátky do vesnice jsme se dostali kolem půl sedmé večer a čekala na nás večeře - to byl servis. Dokonce nechybělo ani řádně vychlazené pivo 山水 (ShanShui) - odnoš známé značky Tsingdao, ale voda k výrobě je použita z místních zdrojů.
Po večeři jsme se šli podívat do historické části města Gubeikou a pak spát. Noc byla náročná, možná, že kdybych spala na zemi bylo by to měkkčí než ta postel, ale nestěžuji si, patří to k tomu.

Druhý den jsme chtěli vyrazit brzo ráno, protože nás čekala dlouhá cesta po čínské zdi, jenže plány se opět zhatily, pršelo totiž. Takže jsme si dali snídani - podávala se čínská porridge z kukuřice (to, že mi tam plaval červík nebudu zmiňovat, alespoň jsem to měla obohacené o protein :) a aniž bych tzv. pohla brvou, vyndala jsem ho a pokračovala dál v jídle).

Šli jsme projít po okolí, šli jsme podél kolejí a sledovali projíždějící vlaky, i když jsme se nedostali na čínskou zeď, tak i tak to bylo krásné, všude kolem nás hory zahalené do mlhy, i to má své magické kouzlo.



Při cestě zpět do vesnice se před námi otevřel nádherný výhled na celou vesnici a hory v pozadí a pak se vydali zpět směr Peking.